Mýty okolo výherních automatů

Dnes se budeme věnovat pověrám a všeobecně lidmi věřeným věcem, jenž se nějak dotýkají online i offline výherních automatů. Důvěřovat jim totiž dlouhodobě, to by se jednomu určitě nemuselo vyplatit!

Patrně žádný jiný typ hazardu není více symbolem lidského pokroku jako výherní automat. Kdysi stály na okraji casina proto, aby zabavily drahé polovičky mužských návštěvníků casin. Dnes se však přeměnily na důstojnou (a nikým nepodceňovanou) součást herního businessu, která přinesla nečekaný zisk jak casinu tak i pár šťastným hráčům.

Před několika desetiletími (takových 20 let dozadu) se výherní automaty podílely na ziscích casin ze 30 %. Dnes je to celých 70 %. Navíc, moderní technologie (jak jinak než s internetem v čele) umožňují stát se finančním magnátem i těm nejposlednějším z nás.

Jak se ale dá od podobně složité věci očekávat, vyrojilo se okolo jejich provozu celé hejno mýtů, jenž jsou mylně považovány za obecné pravdy. A zrovna těm se dnes podíváme na zoubek.

Mýtus 1: „Všechny výherní automaty jsou určitě nastaveny tak, aby po čase prošly cyklem výplat. I když třeba cyklus trvá tisíce spinů, jakmile se bude blížit ke konci, výsledky výhry se projeví stejně jako minulé kolo.“

Ačkoliv tomu lidská psychika odmítá uvěřit, kupříkladu v takové Sportce je stejná šance, že padne série 1, 2, 3, 4, 5 a 6 stejně tak, jako že se objeví 13, 20, 28, 31, 41, 46.
A jakoby to nestačilo, když už jsou jednou čísla vylosována, mají lidé obvykle sklony myslet si, že se neobjeví znovu a zkouší jiná. Ovšem, bráno čistě z matematického hlediska, máte vždy a za všech okolností právě stejnou šanci a to u všech číselných řad. Číslům je to celé prostě dokonale jedno a padají si náhodně jak chtějí.

Mýtus 2: „Výherní automaty jsou naprogramovány na zaplacení určitého procenta, takže po trefení online jackpotu se výherní automat jakoby „stáhne“ z výher, aby si opět „nahrabal“.“

Hráči online i offline věří těmto fámám u každé automatové hry. Statistika je ale i zde neúprosná – čím déle budete hrát nějakou hru, tím více se přiblížíte průměru, na jaký je automat nastaven (tj. na vracení cca 85 % až 97 % z vložených peněz). Jeden každý spin je náhodný a nezávislý na předchozím, takže pokud jste opravdu ten největší „klikař“ na Zemi, klidně můžete hodit dva jackpoty za sebou. Ten druhý bude pochopitelně menší, ale stále to nebude určitě částka, nad níž by našinec ohrnul nos.

A ještě jedna věc – fakt, že výherní automat absolvoval „prázdnou sezonu“ neznamená, že po ní nemůže následovat stejná a ještě delší. Stroje nejsou lidé a tak jim to nijak nepřichází podivné. Výherní automaty jsou dnes přesné a dokonale náhodné.

Mýtus 3. „U výherních automatů mám stejnou šanci proti kasinu jako u rulety.“

Předně je třeba si uvědomit, že rulety máme dvojího typu. Americkou (má kromě „0“ i „00“) a tradiční (pouze „0“) francouzský typ. Zisk provozovatele (též k vidění jako „House Edge“) činí u americké verze 5,26 % a u francouzské 2,7 %. U výherního automatu se nastavení mění podle jeho typu, majitele a řady různých dalších vnějších faktorů. Obecně je ale drtivá většina nastavena v rozmezí 85-97 %. Bez přílišného zabroušení do učebnice statistiky radši skončíme u těchto základů. A to protože pochopení další pokročilé matematiky okolo nedává náhodnému externímu pohledu moc smysl (viz třeba věta „Mezera mezi aktuálními a očekávanými výsledky neroste tak rychle jako celková peněžní sázka“).

A když už jsme u tématu, zdaleka největší šanci proti casinu máte u BJ, jenž se dá stáhnout na skoro půlprocento při dobré hře.

Mýtus 4: „Výherní automaty prvních několik minut nalákají člověka pár výhrami a tímto jej strhnou k další hře.“

U normálního automatu máte šanci u každé hry stejnou. Automatu je naprosto jedno, kdy jste hráli naposledy. Jelikož jsou ale online i offline výherní automaty uzavřenými jednotkami, nedá se 100 % vyloučit, že mají každý různý typ programu. Nyní nemáme na mysli konkrétní hru, ale fakt, že jde o složitý systém, jenž může (v rámci platných zákonů samozřejmě) ovlivňovat jeho rozhodnutí do určité míry.

Je celkem logické, že na podobné neregulované výherní automaty člověk narazí nejspíše na internetu (online výherní automat je stejně uzavřený jako třeba operační systém Windows na vašem notebooku/pracovním PC). U offline výherních automatů jsou podobné věci hlídány, jelikož třeba v takové Nevadě je třeba souhlas komise známé jako Gaming Control Board, jenž musí schválit jakékoliv změny ve výherních poměrech daného stroje.

Mýtus 5: „Výherní automaty mají tendence odměňovat hráče více, když platí kartou a ne penězi.“

Jak vznikl tento mýtus si netroufáme odhadnout. Přesto ale asi neodoláme – jako nejpravděpodobnější se nám jeví fakt, že někdo s VIP kartou dostal větší bonus, nežli osoba pouze v šortkách a se vstupními žetony v ruce.

To je nicméně vše zcela normální praktika běžných casin, jenž se příznivce online výherních automatů určitě nijak více nedotýká. Jinak než s kartou a účtem se do online casina stejně nedostanete.

Mýtus 6: „Výherní automaty dráždí hráče k vyšším vkladům a další hře tím, že mu často ukazují na jednom či dvou válcích symbol pro jackpot.“

Nějaké lákání ke hře tu určitě je, ale jiného typu, nežli by se zdálo. Jak již víme, pravděpodobnost zastavení se konkrétního válce na symbolu jackpotu není závislá na tom, co je na jiných částech válce. Čím ale mohou (a také to tak dělají) výherní automaty člověka pokoušet, tak tím, že jejich válce častěji zastavují nad či pod symboly jackpotu. Pak se logicky jednomu zdá, že už zase vás těsně minul jackpot. Každý symbol a jeho konkrétní pozice na válci má totiž svoji určitou váhu, která určuje, jak často „padá“. A je jasné, že symboly okolo jackpotu (tj. běžné výhry 1-1000x vsazených jednotek) mají proti němu samozřejmě mnohem větší šanci na padnutí. Těsně vedle jackpotu skončil válec proto, jelikož někde zkrátka skončit musel a právě na tomto místě měl největší šanci.

Mýtus 7: „Ty nejlepší výherní automaty bývají pospolu.“

A opět jeden z offline mýtů, který má ale překvapivou podporu i ze strany příznivců online hazardu. Jistě musíte uznat, že by bylo od casina neuvěřitelně hloupé udělat něco podobného. Okamžitě by si toho totiž někteří hráči z davu náhodou nebo dokonce okamžitě všimli a využili toho. V reálných casinech jsou desítky lidí a počítačů, jenž neustále ostřížím zrakem sledují provoz, takže je nereálné, že by jim dlouhodobě něco podobného utíkalo.

Celé to nedává smysl ani z hlediska povahy a logiky zkušených lidských hráčů. Uznejte, že jen těžko by někdo hrál na místě, kde vyhrávají všichni ostatní okolo něj. Je vždy v zájmu hráče, aby ostatní okolo něj prohrávali, aby to on později mohl pohodlně obejít a pěkně naráz sesbírat. Pokud by kolem něj byly jen prázdné automaty, nijak si tím nezlepší konto.

Mýtus 8: „Je rozdíl mezi tím, jak výherní automat spustíte.“

Kvantum lidí je i dnes, v době tak moc plné dominujících virtuálních casin, stále přesvědčeno, že není jedno, jak byl automat uveden do provozu. Z hlediska offline výherního automatu je opravdu naprosto „fuk“, jestli stisknete tlačítko nebo trhnete pákou. Obdobně je i z pohledu online výherních automatů dokonale jedno, zda stisknete mezerník, nebo tlačítkem myši klepnete na virtuální knoflík s nápisem „Spin“. Ve všech případech dojde ke stejné věci – výherní automat se rozběhne a vy zkusíte svoje šance.

Mýtus 9: „Jediné skutečné reálné výherní automaty jsou ty mechanické.“

Toto mohl říct pouze ortodoxní hráč offline výherních automatů, popřípadě člověk, jenž zná nějaký trik, jak ošálit konkrétní mechanický stroj. Tak či onak, z pohledu hráče mezi nimi není větších rozdílů – nabízí stejné hry a stejné šance jako zbytek strojů casina. Pokud by tomu tak nebylo, vedení casina by je určitě obratem srovnalo se zbytkem skupiny.

Mýtus 10: „Svoje šance na výhru se dají zvýšit tím, že člověk stiskne tlačítko ve správný čas.“

I když je to z opravdu maličké části pravda (jmenovitě u generátoru náhodných čísel), šance naznačují, že je to dnes cca několik miliard ku jedné. Trefit těch několik málo nanosekund či mikrosekund tak, abyste zasáhli zase to samé číslo, pro to je šance prakticky nulová. Nemluvě o tom, že se zde čísla (podobně jako u šifrování) často „koření“ tzv. „saltem“ (od slova „salt“ aneb anglicky sůl, nikoliv „salto“). Stručně řečeno, náhodné číslo se kombinuje z více náhodných čísel jiných, takže i kdybyste nakrásně opět trefili to samé, stejně bude jeho hodnota jiná díky dalším salt-číslům. Trefení stejné sady čísel u jednoho člověka tedy absolutně nehrozí a pokud ano, je u toho astronomicky malá šance.

Mýtus 11: „Můj oblíbený výherní automat vyplácí více, nežli jiný!“

Lidé mají sklony si stroje polidšťovat a výherní automaty všech forem v tom přirozeně nehrají výjimku. Pokud jste nad nějakým automatem strávili skutečně mocný objem času, dá se očekávat, že vám časem vyplatil řadu pěkných věcí. Ale to je stále jen o vašem konkrétním štěstí. To, že daný výherní automat vyplácí vás, nemusí nutně znamenat, že identicky činí i pro jiného vašeho online kolegu (který má také svého oblíbence podle všeho).

Mít „vlastní“ výherní automat je skvělé, ale opravdu si buďte jisti, že vám vyhovuje stylem hry a ne proto, že máte pozitivní pocit z jeho štědrosti. Ta jednou přestane a opět budete „na svých“ či zamíříte do červených čísel.

Mýtus 12: „Někdo právě vyhrál jackpot na výherním automatu, na kterém jsem před chvílí hrál já. Takže kdybych zde ještě chvíli zůstal, mohl jsem to být já!“

Vypadá to tak, ale nevěřte tomu. Opět jsme u náhody popsané v bodě 10. Náhodná čísla jsou generována moderním čipem neustále v objemu miliard. A ano, váš procesor v PC umí a dělá denně totéž – využívají toho kupříkladu hry pro náhodné „rozdání“ karet apod. A procesor tiká na určené frekvenci i tehdy, když s ním nic neděláte.

Šance, že zastavíte výherní automat v přesně identické nanosekundě jako váš kolega, se sama o sobě rovná „klice“ na první výhru ve Sportce. Stačí, když si vezmeme obstarožní 100-200 MHz procesor, jenž jsou ve výherních automatech běžně používány. Ten provede za vteřinu 100-200 000 000 cyklů. Jak vidíme, ve srovnání s lidským tepem srdce (zhruba 1,15 za vteřinu) to je opravdu značný rozdíl. I když to tak tedy možná na první pohled ani nevypadá, stroje s procesory kolem nás se určitě šíleně nudí, protože jim zcela po právu musíme připadat opravdu extrémně pomalí. A také proti nim na každý pád jsme – jen mezi klepnutím na myš nebo klávesnici pro průměrné PC uběhne mezi jednotlivými akcemi z jeho pohledu pěkná řádka let (1 sekunda pro 2 GHz procesor je jako 63 let pro nás).

Mýtus 13: „Mohu odhadnout šance na výhru na základě toho, kolik si spočítám symbolů na válcích?“

Nikoliv, obáváme se. Procesor generuje náhodné číslo a to pak namapuje na symboly. Těch bývá většinou několik desítek, ale nikoliv zrovna 32, 64, 128 či 256, tedy čísla (a násobky dvou), s jakými počítače normálně pracují. Vypadá to jako neřešitelný problém, podobnou věc namapovat, ale je to vlastně docela snadné. Mluvili jsme o tom již v bodu 6. Jde zkrátka o to, že některé symboly jsou na bubnu vícekrát a také mají různou váhu. Když si tedy spočítáte, že je na bubnu 3 x 50 symbolů a vy byste tím pádem měli mít šanci 1: 125 000 na jackpot, musíme vás zklamat, opravdu takto věci nefungují. Počítačový čip totiž musí namapovat na každý válec minimálně nejbližší násobek dvou, aby vůbec vše fungovalo (počítače „uvnitř“ totiž pracují pouze binárně a ne dekadicky jako my, lidé). Podle počtu symbolů nebo vyžadovaných optimálních poměrů to může být klidně i různý násobek čísla dvě. Zrovna v tomto případě ale minimálně 64 x 64 x 64.

Mýtus 14: „Slyšel jsem, že casina či online poskytovatelé hazardu mohou změnit výplatní poměry jediným cvaknutím vypínače.“

U běžných offline výherních automatů to možné není, jak jsme koneckonců naznačili v Mýtu 8. Počítačový čip + jeho program a data okolo udávají přesný výplatní poměr. Spolehnout se na to na 100 % ale celkem logicky dá pouze u výherních automatů offline typu. U těch jakékoliv změny v hardwaru musí podléhat četných revizím a regulacím ze strany státu. Obecně řečeno se do zbytečných změn offline casina moc nehrnou, protože to pro ně znamená zbytečnou práci a papírování navíc (o poplatcích za úřady ani nemluvě).

V online formě samozřejmě provozovatel/dodavatel software může provést změny u softwaru, jaké uzná za vhodné. Předpokládáme ale, že většina z nich se netýká výherních poměrů, ale jde o prostou aktualizaci aplikace na novější verzi. Většina z provozovatel online casin si mimochodem pronajímá certifikované virtuální stroje cizí, takže je určitě otevřená otázka, jaká dohoda mezi nimi panuje. Je možné, že poměry určuje dodavatel, ale také je docela dobře průchozí i ta cesta, že si poměry vždy určuje konkrétní casino a jen využívá grafiky a funkcí aplikace. No a program pak samozřejmě podle té či oné domény sáhne po prvním či dalším poměru.

Mýtus 15: „Už dlouho sleduji nějaký automat a myslím si, že teď už určitě musí vyplatit výhru!“

Neexistuje žádný způsob jak toto spolehlivě určit. Opravdu dlouhodobým sledováním se ale přece jen něco zjistit dá. Zkušený hráč po pár desítkách (nebo optimálně stovkách) her dokáže +/- spolehlivě zjistit, jak vysoko je příslušný výherní automat nastaven. Odsud vychází rovněž asi také ona osvědčená zásada všech typů hráčů říkající: „Pokud výherní automat do 10 spinů nevyplatí nějakou výhru, přesuň se na další!“.

Mýtus 16: „Slyšel jsem, že teplota mincí ovlivňuje šanci na tu nebo onu výhru.“

Tento mýtus se z pochopitelných důvodů dotýká pouze offline hráčů, ale je samozřejmě pouze a jen mýtem. Je jedno, zda hrajete za tepla či zimy, máte mince staré, nové, studené či zahřáté v dlani. Otvor na peníze je mechanické povahy a nic necítí. Určitě se tedy nepokoušejte zahřát zapalovačem mince v domnění, že to k něčemu bude. Maximálně si přivodíte stejné zranění jako jistý hazardní hráč z Las Vegas, který se o to pokoušel a skončil s popálenými prsty.

Při vkládání bankovek celá situace odpadá, protože ty ohřívat jistě nikoho nenapadne…

Mýtus 17: „Je pravda, že casina první týden až měsíc po otevření trochu zvyšují šance na výhru, aby nalákaly hráče? Ti pak půjdou domů a všem známým po cestě řeknou jak dobře si zahráli?“

Po zvážení všech proměnných se musí nechat, že na tomto mýtu něco pravdy je. Navíc, potvrzovala by jej i slova četných hráčů během let. I když to nikdy žádné casino veřejně nepřizná, určitě by to šlo při troše snahy zařídit programově a omezit ve funkci datem. Na věc ale (takřka se 100 % jistotou) narazíme toliko u casin a výherních automatů virtuálních, kde by to dávalo určitě smysl.

Mýtus 18: „Je pravda, že největší výherci mívají zdarma i ubytování, cestu kolem světa apod.?“

Upřímně řečeno, většina casin, virtuálních i kamenných, je ráda, když osoba, jenž vyhrála, navštíví jejich podnik pouze jednou. Naopak, jako každý jiný podnik, radši má přirozeně osoby spadající do kategorie „utráceči“.

Jiné věcné ceny a bonusové služby získáte pouze tehdy, pokud to vysloveně nějaké casino uvede. Dnes ale velmi snadno najdete i ta, takže pokud je to něčí šálek čaje, není problém se na ně zaměřit. Nejběžněji dnes mimochodem narazíte na výherní zájezdy a motivační losování o techniku.

Mýtus 19: „Slyšel jsem, že výherní automaty umístěné poblíž dveří bývají nastavené na lepší výherní poměry, nežli ty někde vzadu vevnitř.“

Proti tomuto nařčení se všechna casin vehementně brání, ale není se jim třeba divit. Určitě mluví pravdu, jelikož hráči jsou velmi pozorní a i té nejmenší procentuální výhody by ihned využili.

Shrnuto a podtrženo, již dávno by se zde více vyhrávalo, personál by to zaregistroval a manager by zde obratem opravil poměry zpět na výhodnější hranici pro jeho podnik. Žádné casino určitě nepotřebuje, aby se o půlce jeho výherních automatů vědělo, že nestojí za nic, zatímco ty druhé by byly v nonstop obležení.

Mýtus 20: „Co je pravdy na tom, že casina nastavují výherní poměry podle toho, jaká je aktuálně hodina nebo jak jde zrovna business.“

Casina se snaží dosáhnout univerzálního dobrého poměru mezi ziskem a ponecháním hráče vítězit natolik, aby odešel od výherního automatu spokojený. Hráč se zkrátka musí pobavit a mít pocit, že jeho čas strávený za výherním automatem k něčemu byl. Nikomu v casinu neprospěje, když hráč po pár spinech znechuceně odejde do jiného podniku.

Mýtus 21: „Abych vyhrál jackpot, tak musím výherní automaty pravidelně měnit!“

Jelikož rozhodnutí o vítězství jackpotu spočívá na náhodě, je jedno, zda toho dosáhnete na stroji A nebo stroji B. Určitě ale musí jít o stejný typ modelu, jenž nabízí tentýž jackpot.

Pakliže máte pocit, že je to pro vás přínosné, nic vám samozřejmě nebrání, trávit večer nad jediným modelem. Za oné konstelace, že se vám však zdá, že štěstí nad ním již není to, co bývalo, ale klidně jděte o dům dál.

Mýtus 22: „Je pravda, že výherní automat hraje jinak tehdy, když do něj někdo vhodí jednu minci a jinak při nasypání celé hrsti?“

Na tuto věc vám nikdo fundovaně neodpoví a to minimálně z toho důvodu, že žádná osoba ani firma zatím není schopna k tomu zajistit spolehlivé podklady. Vyžádalo by si to totiž různé nezávislé testy u více casin a četné alternativní zdroje pokládané veřejností za spolehlivé a nestranné (vysoká škola je dobrý příklad).

V tomto případě určitě věc nelze jednoznačně potvrdit ani vyvrátit. Detekovat jednu a více vhozených mincí nicméně výherní automat určitě může, technicky ani programově to problém zcela jistě není.